Několik myšlenek z knihy
108 meditací Eduard Tomáš
Základní pravidla pro
mystikovo bytí:
Stále a stále si mír v srdci připomínej!! Žij trvale s myšlenkou Já ve svém dychovním Srdci. Nic jiného si v Srdci
nevytvářej kromě otázky:"Jak mohu pomoci?" Abys to vůbec dokázal, řiď se těmito
základními pravidly: 1. Žij nepřipoután k ničemu na světě kromě Boha nebo Já! Jinak není možno
dosáhnout osvobození. 2. Pusť se svého ega, hlavně jeho tužeb a vášní! Pak bude vše dokonalé. 3. Uvědom si, že myšlenky ani city nejsou tvým pravým Já. Jak příjdou, zase
odcházejí. Tvé pravé Já vytrvává, neboť je věčné 4. Nezkoumej své myšlenky ani pocity, pak bude mysl klidná. Radost zůstane i
nadále radostí a smutek smutkem, ale vše bude čiré a prosté. 5. Odhoď vše stranou a žij tak, jako bys nic nevěděl a kromě poznání
ani nechtěl vědět. Pak bude vše čiré a prázdné. 6. Za žádnou cenu se nepřipoutávej k myšlení! Nech zmizet své názory a zmizí
i problémy. Vyzkoušej to! 7. Žij v TEĎ! 8. Postav se naprosto indiferentně ke "chci" a "nechci"! Pak zmizí každý klam
a většinou i bolest. 9. Pamatuj, že vše, co má jméno a tvar, je jen a jedině prázdno!
Nemysli příliš na své chyby a hříchy. To všechno jsou objekty jako všechny
myšlenky. Ty se ztotožňuj s átmanem, jenž není objektem, neboť jsi to ty sám.
Chce to jen trochu odvahy a přenesení pozornosti na mír v pozadí mysli.
Pozornost na pozornost! Ta nesmí jít ven, jak to obvykle dělá, ale do sebe. Není
to akce pomalá, ale okamžitá. Člověk se nezabývá hříchy ani ctnostmi, ale náhle
poznává Já, nebo aspoň jeho emanaci. Při tomto obratu vždycky zasahuje milost.
Je to rychlý posun vědomí z egoistických myšlenek na átmana. Na mír v srdci. Na
to co je za myšlenkami, za egem. Pak žije člověk s mírem v srdci, mírem
srdce. Nemysli na to, co jsi měl dělat nebo neměl dělat, ale žij s mírem v srdci. Je
to prudký revoluční obrat v jogínově cestě. Není to egoistické snažení, ale
náhlé upření pozornosti na cíl. Je to skok. Je to ztotožnění s vlastní
identitou, udržení se v ní až do osvobození.
Tomáš, Eduard: 108 meditací. Praha 1996, str. 11
Dovol své mysli
prodlévat v klidu
Je zřejmé, že se tu a tam opakuji. To však není nedopatření ani náhoda, je to
záměr. Největším nepřítelem jogína je zapomínání. Kdyby si pokročilejší žák
zapamatoval jen polovinu pokynů a rad, které už někde přečetl, a praktikoval je,
byl by patrně v poznání. Že v něm ještě zjevně není, je nejlepším důkazem
jeho zapomnětlivosti. Boží tvorba a milost jsou nepřetržité. Znamená to, že Bůh nás nejen trvale
vytváří (myslí), ale že nám i nepřetržitě pomáhá k poznání. Dělá to
dokonale. Nejen zevně svým vlastním zákonem karmy tj. karmickým vyrovnáváním,
ale i vnitřně - tím, že nás vnitřně trvale přitahuje. Prodléváme-li aspoň občas v klidu, pracujeme harmonicky s Bohem. Pokud se
však stavíme proti božímu trendu egem a egoismem, můžeme pozorovat na svém
vlastním osudu, že dřív nebo později přichazí utrpení. POkročilejším dřív, méně
pokročilým později. Pracujeme-li, tj. myslíme-li harmonicky v souladu Boží
myslí, vzápětí přijde odměna ve formě klid, štěstí a spokojenosti. Protože Boží vůle působí, a to vždy fostředivým směrem: ke klidu, blaženosti
a míru, je spása lidské duše první věcí, resp. předním úkolem každého člověka.
Je až trapné pozorovat, jak málo si tuto skutečnost lidé uvědomují. Jak jsou
nepřetržitě zaměstnání vším možným: zábavou, sportem a nejvíc výdělečnou
činností. A přece nic z toho není vlastní příčinou jejich disharmonie. Příčinou
je názor: Jsem to já, kdo je činný. Kdybychom tento názor opustili a
dovolili své mysli prodlévat v klidu jejího vlastního, neosobního jáství,
a to zkoumáním sebe sama, nic by nám nemuselo překážet ani v meditacim ani při
práci. Naše mysl by mohla z malé části spočívat v Já (v brahma) a práce (se vším
ostatním) by šla sama sebou. Prodlévej v klidu, příteli, tak často, jak jen můžeš. Při práci i zábavě.
Znal jsem několik mladých žáků jógy (sám jsem mezi ně kdysi patřil), kteří
chodívali meditovat do kina. Byli jsme odevzdáni Bohu a spočivali v jeho vůli
jako v kostele. I při detektivce. Obojí jde velmi dobře. Víra v Boha nás
naučila, že je všudypřítomný. A skutečně byl, i v tom biografu. I teď tam ještě
je, protože je všude. Zkus si to, příteli... Prodlévej všude v klidu Já, kdekoliv - v biografu i u televize. Nejrychleji a nejspolehlivěji se dostaneš do klidu, staneš-li se
pozorovatelem svého vlastního života, všech svých myšlenek a citů, pocitů
i vášní, příhod a událostí. Indiferentním pozorovatelem. Vše to (včetně
tebe) je jedinou nerozbornou iluzorní jednotou. Ale jednota sama
není iluzí. I to, co se nám jeví jako myšlenkové formy, je brahma. Postavení
neosobního svědka je rychlou, i když zatím jen poloviční cestou k
pravdě. (pozn. Tato dualita je v sahadža nirvikalpa samádhi
překročena)
Tomáš, Eduard: 108 meditací. Praha 1996, str. 97
Miluj své
nejvnitřnější jáství
Je velky rozdíl, medituješ-li s láskou k Já, či bez ní. Vyzkoušej to.
Soustřeď se intenzivně na Já nebo třeba jen na myšlenku-cit "já" a po nějaké
chvíli přidej k tomuto soustředění horoucí cit lásky. Ze srdce, ne
z hlavy. Nedovedeš-li tento cit navodit bez příčiny, zahraj to jako dobrý herec.
Reakce nebude o mnoho menší. Cit lásky můžeš doplnit nebo i nahradit citem úplné
oddanosti a odevzdanosti Bohu - Já, nebo i vznešeným citem milosrdenství.
V obou případech budeš příjemně překvapen hlubokým rozdílem v kladném účinku. Od
té doby budeš meditovat výhrádně z láskou, milosrdenstvím nebo
odevzdaností.Ledaže bys na svůj pokus zapomněl. Láska k Bohu (Já) přináší ještě jednu velmi vzácnou a prospěšnou výhodu. je
totiž schopna udržet pozornost na Já, a to daleko snadněji než logika, rozumové
úvahy či cokoliv jiného. Život tvé mysli pramení, jak víš, z Já. Říka se, že Bůh je láska a láska že
je Já. Proto láska k Bohu nebo Já je stupňováním lásky. Spočívej v Já s láskou.
Nech se jí prostoupit a unést. Nebude člověka, který by tě nemiloval (s výjimkou
sobců, u nichž může být reakce právě opačná). ... Láska není závislost, láska je nejvyšší svoboda, nejradostněší
uvolnění. Medituj s láskou o lásce a svobodě a nikdy na ni nezapomínej. Moudří říkají: "Nebudete-li Boha milovat, nidky se s ním nespojíte!" Není nejsnažší udržet během dne trvale cit lásky k Nadjá, átmanu. Jestliže se
tvé pokusy o to setkávají soustavně s nezdarem, můžeš toto obracení se s láskou
do nitra dělat alespoň přerušovaně. Budeš-li je opakovat často, účinek
nebude o mnoho menší. Náhle přerušíš svou denní činnost a onrátíš svoji
vypjatou vnitřní pozornost do svého duchovního srdce, a to s láskyplným
uctíváním. Po krátkém čase se ti budou radost a štěstí spojené s tímto
cvičením připomínat samy od sebe. Nedostavují-li se žáku hlubší zkušenosti, je to proto, že nevyvíjí dost lásky
k Bohu, zapomíná Boha prosit o milost poznání nebo se nesnaží zlepšit
charakter. Láskou se člověk povznáší a odpoutává od ega až tak daleko, že se
stává tím, co hledal.
Tomáš, Eduard: 108 meditací. Praha 1996, str. 97
BUĎ!!!
Cvičení připomíná křesťanský duchovní imperativ: Buď tich a věz, že Já jsem
Bůh! Spočívá v tom, že cvičící úmyslně popře své ego se vším, co se k němu váže a
co je poutá, a to tím, že je náhle zcela ignoruje. Prostě si nepřipustí jeho
existenci a tím je ve skutečnosti na čas zahubí. Ale on se nestará o to, aby je
zahubil nebo nezahubil, pro něho prostě náhle ego neexistuje, a proto pro něj
neexistuje ani omezení egem, ony neblahé vásany, klamná spojení s myslí a tělem;
to všechno jakoby náhle nebylo. A nejen "jakoby"; ono to pro něho skutečně není. Tím odpadá žáku jakýkoliv
boj o překročení iluzí a omylů. Jogín prostě náhle jenom je a to je celá
jóga. Nebere v úvahu tělo, svou mysl, své city, prostě zhola nic krom jediné,
nekonečné a posvátné existence bytí. Ale ani o její jedinečnost a nekonečnost se
nestará. On jenom JE a v tom se nemění... ani kdyby hromy a blesky padaly a zem
se třásla... JE, JE a jenom JE, a právě teď a stále. Je nekonečným, čístým a
věčným bytím, které se nestará o svou věčnost a nekonečnost... A to je
všechno, to je celý cvik...
Tomáš, Eduard: 108 meditací. Praha 1996, str. 150 |