Tepelná čerpadla měla být odpovědí na růst cen uhlí a dalších paliv, pro část majitelů domů v Česku se však změnila v nový zdroj potíží, protože přinesla vysoké účty za elektřinu, nedostatečně vytopené místnosti a finanční tlak. Stále více uživatelů otevřeně mluví o zklamání, píše Newsweek.
V posledních letech se tepelná čerpadla prosazovala i na českém trhu jako moderní a úsporné řešení vytápění. Růst cen uhlí, plynu a pelet spolu s dostupností státních dotací přiměl řadu domácností k nákladným investicím s očekáváním výrazného snížení výdajů. V praxi se ale u části z nich tato očekávání nenaplnila.
Jak popisuje Newsweek, jedna majitelka rodinného domu v Česku si nechala nainstalovat tepelné čerpadlo do starého, špatně zatepleného domu a nákup financovala úvěrem. V době rozhodování pro ni byly výdaje na vytápění tuhými palivy neúnosné. Až po instalaci se ukázalo, že při klasických radiátorech a bez zateplení a dalších úprav energetické náročnosti systém pracuje pod vysokou zátěží a spotřebuje podstatně více elektřiny, než se čekalo.
První mrazivá zima se změnila ve finanční šok. Při teplotách kolem −15 °C překročila měsíční spotřeba elektřiny několik tisíc kilowatthodin a účet za elektřinu dosáhl desítek tisíc korun. Čerpadlo se proto začalo používat jen při mírnějším počasí a dům se dohříval alternativním zdrojem tepla:
V silných mrazech byly náklady tak vysoké, že bylo nutné dočasně přestat tepelné čerpadlo používat a přejít na doplňkové vytápění. Obavy z dalších účtů za elektřinu přetrvávají dodnes, popisují uživatelé v českých diskuzích.
Dotace, které svazují ruce
Podobné zkušenosti sdílejí i další majitelé domů, kteří využili programy státní podpory. Někteří z nich uvádějí, že jedinou jasně vnímanou výhodou tepelného čerpadla je to, že nevyžaduje pravidelnou obsluhu. Provozní náklady se však ukázaly být výrazně vyšší, než počítali.
Mnozí se zařízení nemohou jednoduše vzdát, protože podmínky dotací vyžadují povinný provoz po dobu několika let a předčasná demontáž by znamenala vrácení podpory. To posiluje pocit, že se domácnost ocitla ve finanční pasti.
Dokonce ani v domech, kde tepelné čerpadlo funguje spolu s fotovoltaikou, se v zimě často nedostaví očekávaná úspora. V topné sezóně mohou účty za elektřinu dosahovat desítek tisíc korun měsíčně, protože výroba elektřiny z panelů bývá v chladném a zataženém období minimální.
Problém není v technologii, ale v podmínkách
Podle odborníků problém nespočívá v samotných tepelných čerpadlech, ale v tom, jak a kde se instalují a jak se následně provozují. Energetický expert z České zemědělské univerzity v Praze upozorňuje, že tato technologie bývá často prezentována jen v pozitivním světle, zatímco její omezení zůstávají stranou.
Tepelná čerpadla fungují nejlépe v novostavbách nebo v dobře zateplených domech s nízkoteplotním systémem vytápění, například s podlahovým topením. V Česku se však často instalují i do starších domů bez komplexní termomodernizace, kde je potřeba tepla výrazně vyšší. V důsledku toho musí zařízení pracovat na hraničních parametrech, což vede k prudkému růstu spotřeby elektřiny.
Odborníci zároveň poukazují na to, že profese instalačního technika pro obnovitelné zdroje není vždy dostatečně jasně regulována a že některé systémy jsou navržené spíše pro mírnější klima. V praxi se pak majitel domu o těchto nuancích často dozví až ve chvíli, kdy mu přijde první zimní vyúčtování za elektřinu.
Dušan Tomek je rovněž autorem knih a studijních materiálů věnovaných harmonii života, zdraví a dlouhověkosti. Ve svých textech se nezaměřuje pouze na léčbu, ale také na širší filozofický pohled na zdraví jako na výsledek rovnováhy těla, psychiky a životního stylu. Jeho knihy a kurzy oslovily jak odborníky, tak i širší veřejnost se zájmem o alternativní přístupy k sebepoznání a péči o zdraví.
Zvláštní místo v jeho zájmech zaujímá také každodenní praktická stránka života. Tomek se věnuje psaní a úvahám o užitečných řešeních pro domácnost a běžný život, přičemž vyhledává aktuální, jednoduché a často i ekologicky šetrné rady pro každodenní praxi. Tím navazuje na svou základní myšlenku, že zdraví a rovnováha nezačínají pouze terapií, ale především způsobem, jakým člověk žije každý den.